Irena Fuchsová

Letošní Český lev udělal ze sobotního večera maximálně příjemný lví večer. Pro mě tedy určitě!

Jsem ročník 1950 a odmalička jsme my, děti, věděly, že se u jídla nemluví například o tom, že jsme byly kakat a dospělí nemluvili například o tom, že včera zvraceli.

V divadle se nemluví o tom, co nás bolí, že máme závratě, že nám hučí v uších, že špatně spíme! V divadle není na takové řeči čas a tím pádem nemáme čas stárnout!

Začátkem února jsme se s Ritou těšily do kolínského divadla na Ondřeje Sokola a na jeho pořad Celebrity. Bohužel, představení bylo odložené.

Určitě se většina z nás na Velikonoce těšila, třeba jenom proto, že budeme mít volno, ale dáte mi za pravdu, že ne vždycky naše volno proběhne v klidu.

Jestlipak se včera někomu povedlo, vyvést vás aprílem? Přiznám se, že já naletím na všechno! Ale na jeden povedený apríl jsem na rozdíl od některých žen, nenaletěla!

V poslední době se s tím setkávám často. Nejdřív psa – potom dítě. Nevzpomínám si, že bych něco takového slyšela v mládí. My jsme prostě měli děti.

Dneska mají svátek nejenom všichni Josefové, ale i Josefy! A tak vám všem, kterých se tento svátek týká, přeju, ať se vám splní všechno, co si přejete.

Zima nás pořád ještě neopouští. Ano, někdy to sice vypadá, že už nám dala vale, ale druhý den musíme opět vytáhnout zimní bundy. Tak vám dneska povím o nebeském blahu.

Když mi bylo pětadvacet, byla jsem poslední ze třídy, kdo ještě neměl dítě. Za pár měsíců jsem černou ovcí přestala být. Bylo mi jedno, co si tehdy kdo myslel nebo říkal.