Věk: ročník 1950
Proč jste si vybrala práci právě v rozhlase? Rozhlas si vybral mě. Začátkem roku 2012 mě oslovil Jaromír Ostrý, tehdejší šéf ČRo 2, a nabídl mi moderování nedělního pořadu, Dobré ráno, Česko! Přijala jsem s nadšením, protože mít podobný pořad, bylo splněním mého snu. Po roce jsem skončila a když se mě mí tehdejší posluchači ptají, kdy mě zase uslyší, říkám poslouchejte ČRo Pardubice, kde mě můžete slyšet každou neděli v 15:30.
Dosavadní kariéra: Jako spisovatelka i jako nápověda v Činoherním klubu, jsem byla mnohokrát na rozhlasových vlnách zpovídána výbornými moderátory, byla jsem v mnoha rozhlasových pořadech, a vždy jsem se u mikrofonu cítila jako ryba ve vodě, protože jsem doslova fyzicky cítila napojení posluchačů na moje slova a to pro mě byla živá voda. Obdivuju rozhlasové pracovníky, kteří do vysílání dávají srdce a duši, protože bez toho by jejich slova posluchače nikdy neoslovila, a doufám, že se to alespoň trochu daří i mně.
Zájmy a záliby: Mými celoživotními koníčky a zároveň i profesemi, je psaní a divadlo. V posledních letech přibyl k těmto dvěma i rozhlas. U divadla jsem od roku 1968 a zhruba stejnou dobu i píšu. Začínala jsem jako nápověda v kolínském divadle a od roku 1994 pracuju jako nápověda v pražském Činoherním klubu. Povídky, fejetony, reportáže, romány či rozhovory s herci, jsem začala publikovat v různých časopisech a novinách od roku 1984 a činím tak stále. Knihy vydávám od roku 2001 a mám jich už přes třicet.
Všechny články
-
Evičko, cos to udělala?
Občas to asi uděláme všichni. Když je nákup za baťovskou cenu, 39, 109, 259, řekneme paní prodavačce, to je dobré a korunu jí necháme. Ale běda, když ta koruna chybí nám!
-
Kolečka po náměstí
Na konci padesátých let minulého století jsme si chodili hrát na kolínské náměstí. Bylo nám od osmi do deseti let, a všichni jsme bydleli v okolních ulicích.
-
Nechte ji mluvit!
Před týdnem v sobotu byl sedmnáctý listopad. Myslím, že většina z nás sedmnáctému listopadu říká a bude ještě dlouho říkat, výročí „sametovky“.
-
Německá krize v Řecku
Všichni, kdo jste byli někdy na pláži, víte, že na pláži máte všechno jako na dlani a pláž na ostrově Samos, nebyla výjimka.
-
Muži na lovu
Muži to mají v krvi. Jsou lovci! Touží přitáhnout do své rodiny kořist a hřát se v obdivných slovech a pohledech své ženy a svých dětí. Potřebují obdiv!
-
Rozdíl mezi lázeňským belháním
Vypadají jako pavouci. Belhají se o berlích, nemotorně a pomalu, a není divu. Jsou po operaci kyčle nebo kolena a z nemocnice je do lázní přivezla sanitka.
-
Koloušek nebo srneček?
Mnoho z vás určitě ví, jaký je rozdíl mezi kolouškem a srnečkem. Já ne. Až do letošního července jsem žila v domnění, že koloušek je totéž, co srneček.
-
Tak aspoň nahoře bez
Kdo byl v lázních, ví, že se tam pacienti rádi smějí. Všem se nám líbí pospolitost, která při našem společném smíchu vzniká. Smějeme se všichni.
-
Dva v jednom
Jarda a Tonda byli kamarádi celý život. Chodili spolu do školy, oba se vyučili zedníky, a byli spolu i na vojně. Po vojně se oženili, i když se jim vůbec nechtělo.
-
Co slyšíme nejraději
Myslím si, že nejraději slyšíme pochvalu. A víte proč? Protože v nás vydrží. Hřeje nás. Když si vzpomeneme na to, jak nás někdo pochválil, hned se cítíme lépe.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 23
- 24
- 25
- 26
- 27
- …
- následující ›
- poslední »