Věk: ročník 1950
Proč jste si vybrala práci právě v rozhlase? Rozhlas si vybral mě. Začátkem roku 2012 mě oslovil Jaromír Ostrý, tehdejší šéf ČRo 2, a nabídl mi moderování nedělního pořadu, Dobré ráno, Česko! Přijala jsem s nadšením, protože mít podobný pořad, bylo splněním mého snu. Po roce jsem skončila a když se mě mí tehdejší posluchači ptají, kdy mě zase uslyší, říkám poslouchejte ČRo Pardubice, kde mě můžete slyšet každou neděli v 15:30.
Dosavadní kariéra: Jako spisovatelka i jako nápověda v Činoherním klubu, jsem byla mnohokrát na rozhlasových vlnách zpovídána výbornými moderátory, byla jsem v mnoha rozhlasových pořadech, a vždy jsem se u mikrofonu cítila jako ryba ve vodě, protože jsem doslova fyzicky cítila napojení posluchačů na moje slova a to pro mě byla živá voda. Obdivuju rozhlasové pracovníky, kteří do vysílání dávají srdce a duši, protože bez toho by jejich slova posluchače nikdy neoslovila, a doufám, že se to alespoň trochu daří i mně.
Zájmy a záliby: Mými celoživotními koníčky a zároveň i profesemi, je psaní a divadlo. V posledních letech přibyl k těmto dvěma i rozhlas. U divadla jsem od roku 1968 a zhruba stejnou dobu i píšu. Začínala jsem jako nápověda v kolínském divadle a od roku 1994 pracuju jako nápověda v pražském Činoherním klubu. Povídky, fejetony, reportáže, romány či rozhovory s herci, jsem začala publikovat v různých časopisech a novinách od roku 1984 a činím tak stále. Knihy vydávám od roku 2001 a mám jich už přes třicet.
Všechny články
-
Děti jako cibule
Když byly moje děti maličké, byly většinou spokojené. Snažila jsem se totiž o to, aby nebyly nespokojené. Bylo to jednoduché. Stačilo hlídat, jestli jim není zima, ...
-
Nedobytný alobal
Určitě jste se s tím setkali také. Koupíte alobal, a když do něho něco rychle potřebujete zabalit, zjistíte, že začátek role alobalu, je přelepený bílou samolepkou....
-
Večerní klekání
Zvony kolínského chrámu svatého Bartoloměje, na které vidím ze své pracovny, mi občas připomenou, že je ráno, poledne nebo večer. A zrovna včera v poledne jsem si p...
-
Kamarádství a lhaní
O tom, že panu Fuchsovi lžu, by mohli vyprávět ve všech knihovnách, kde jsem byla na besedě. Dávám totiž k dobru mnoho příhod, týkajících se mého lhaní, a moje čten...
-
Nový mobil
Mobilní telefony. Známe je všichni a skoro všichni je používáme. I moje maminka, ročník 1922. Dnešní příběh má pro mobily přímo klasický název: Nový mobil.
-
Potřebuju špendlíky!
Byla jsem dítě tvořivé. Nikdy jsem se nenudila. Psala jsem si, četla, malovala, šila, vyráběla jsem nejrůznější věci z bužírky, z kousků látky, z korálků – doma byl...
-
Když jsme nemocní
Když jsme nemocní a ležíme celý den v posteli, jsme rádi, že nám někdo z rodiny přinese citrony, uvaří čaj, koupí papírové kapesníčky a občas nám vyvětrá.
-
Podle kastrolu
Nevím, jestli se ještě někde doma stříhá „podle kastrolu“, ale když jsem byla malá a babička mi chtěla zastřihnout vlasy, posadila mi na hlavu kastrol, vlasy mi pod...
-
Chleba je nad zlato
Jestlipak víte, že dříve byly v sobotu a v neděli všechny obchody zavřené? A dovedete si představit, že v neděli ráno zjistíte, že vám doma chybí chleba? A vy musít...
-
Když se muži starají
Naši muži nás mohou rozčilovat – a také nás rozčilují. Mohou nám jít na nervy – a také nám na nervy často jdou. Mohou nás zlobit – a také nás zlobí, ale přesto se j...
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 38
- 39
- 40
- 41
- 42
- …
- následující ›
- poslední »